Pařížanka / kapitola 1.+2.

18. ledna 2014 v 17:20 | Adele |  Píšu
Je to tady. Vím, že spoustu z vás na povídky moc není, ale možná si pozorní čtenáři všimli, že jsem hodně přes psaní a zrovna i na jedné knížce pracuju. A příjde mi hloupé, že mi jen tak leží v šuplíku (respektive v počítači :D) a vůbec nevím, jestli je to alespoň trochu čitelné a třeba i zajímavé. Chtěla bych na to slyšet nějaký názor. (Ale jsem hodně,hodně, hodně amatérka, tak buďte prosím hodní!) Rozhodla jsem se, že když nic neudělám, tak svojí literární kariéru nikdy nerozjedu, (:DDD) takže, je to tu. Dvě první krátké kapitoly z mojí knihy s prozatímním názvem Pařížanka.

Pozn.: Kapitoly jsou velmi krátké - ta první spíš taková úvodní, druhá také. Je mezi nimi souvislost a jaká, zjistíte v kapitolách dalších :)




Katherine Mongomeriová se usadila do lavice a stáhla si popelavě černé vlasy do uzlu na temeni hlavy.
"Kathy! Ahoj zlato." Křikla na ní Claire přes celou místnost, až sebou Katherine trhla.
Pak se ale narovnala a usmála se.
"Ahoj Claire! Jaký byly Vánoce?"
"Úžasný, prostě," mumlala Claire a hrabala se přitom ve velké černé kabele, "Úžasný." Zvolala vítězoslavně, když našla hledaný předmět a ukázala ho Kath v plné kráse.
Byl to mobil. Ale ne jen tak ledajaký. IPhone.
"Jé, Claire, ukaž! To je krása! Nový model!" vytrhla jí Kath mobil z rukou a s úžaslým výrazem si ho prohlížela. "Fakt hustej." Mrkla na ní a po chvilce ho vrátila.
"Já vím, je to super." Claire si shrnula zrzavou loknu z obličeje. Zasmála se a na obličeji jí vynikly veselé pihy. Vždycky byla hezká a vždycky byla Francouzka.
To by byla Katherine taky. Kdyby ovšem neměla americké jméno, americkou matku a nenarodila se v Americe. Ale na Ameriku si vůbec nepamatovala. Vždycky tu byla jenom Paříž. A Francie. A vlastně celá Evropa - ráda cestovala a matka jí v tom podporovala, ale nikdy nechtěla jet do Ameriky. Nikdy.
"Co ty, Kath?" šťouchla Claire do kamarádky. "Kdes byla na Vánoce, ty moje cestovatelko?"
"Jely jsme s mamkou do Anglie." Rozzářila se Kath. "Alespoň jsem si procvičila Angličtinu. Víš, jak se jí snažím učit. Ale naživo to je prostě nejlepší."
"Ale Kathy! Vždyť ty jsi v angličtině nejlepší."
Katherine se uculila. Na hodinách angličtiny se snažila, protože hodně cestovala a hlavně jí k ní táhlo srdce. Chtěla umět dobře, svou řeč. Máminu řeč.
"A jaký jsou anglický kluci?" mrkla Claire a zakousla se do croissantu. Jako vždy zaspala a nestihla se nasnídat. Claire měla přítele. Na rozdíl od Katherine. A pořád se jí snažila někoho dohodit. Pořád "je ti už sedmnáct, měla by sis někoho najít"… Uf.
"Normální. Jako francouzský. Ale takový… studený." Kathy se zamračila.
"No jo, Francouzi jsou nejlepší!" prohlásila Claire vesele.
"A Američani." Podotkla Kathe.
Claire pozvedla obočí a položila croissant na ubrousek. "Ale Katherine. Američani jsou barbaři a ty to víš."
"Jak je můžeš takhle soudit?!" vykřikla Kathe rozzlobeně. "Vždyť jsi je nikdy neviděla!"
"Ale ty taky ne, Kathe."
"Ne." Procedila Katherine skrz zuby. "Ale vím, že nejsou. Podívej se přece na mě! Jsem snad barbar?"
"Samozřejmě, že ty ne, zlatíčko." Pustila se Claire s úsměvem zase do jídla. Ty jsi přece Francouzka."
A pak zazvonilo.

Před 25 lety
Když Susan zjistila, že čeká dítě, byla zoufalá. Bylo jí šestnáct, měla celý život před sebou, o žádný uřvaný děcko nestála. V žádném případě.
Chtěla se na to vykašlat, chtěla na všechno zapomenout, ale byla to věc, na kterou se zapomenout prostě nedá.
Byla to celé hloupost. Neměla tam chodit. Ale přece…
Diskotéka u Nanny byla oblíbená sobotní zábava všech teenagerů. A Susan tam ještě nikdy nebyla. Projíždělo jí zajímavé vzrušení, když otevírala pozvánku od Nanny a ještě větší, když vstupovala do jejího velkého domu, zařízeného podle nejnovější módy z osmdesátých let.
Nanny bylo letos dvacet a byla nejoblíbenější v celém Carlean's - tedy mezi lidmi od třinácti do pětadvaceti. A to převážně kvůli těm party.
Vždycky tam bylo spoustu pití, alkoholu, velký bazén, v kterém plavalo spoustu nadšených a opilých lidí a hodně hlasitá hudba. Susie s úžasem procházela kolem hloučků lidí, kolem parketu a po pár drincích se nadšeně zapojovala do rozhovorů i do tance.
Pět minut po půlnoci skočila skoro úplně opilá s hysterickým smíchem do bazénu. Měla na sobě oranžové tílko a džínové šortky do pasu a všechno oblečení se jí úplně promočilo.
"Bene! Pojď za mnou!" pobízela kluka, s kterým před chvílí divoce tancovala na parketu. Byl taky úplně opilý. Nenechal se dlouho pobízet a za chvilku si svléknul košili a skočil za ní.
Chvilku po sobě cákali vodu a smáli se, potom se začali líbat. A líbali se dlouho, tak dlouho, že když se od sebe odtrhli, už u bazénu skoro nikdo nebyl. Oba dva malátně vyskočili z bazénu, Ben vzal Susie do náruče a přitiskl její mokré tělo pevně k sobě. Jejich oblečení se k sobě přilepilo. Položil jí na vyprahlou trávu a…
Susan vlastně ani nevnímala co se děje. Uvědomila si to, až když se probudila ráno s obrovskou kocovinou na zahradě a všechno si vybavila. Bena už nikdy neviděla.
A teď zjistila tu hroznou věc. Nikdy se to nikdo nesmí dozvědět. Nikdo. Rodiče by jí zabili. Položila si ruku na břicho.
"Však uvidíš. Ty mi život nezničíš."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | Web | 18. ledna 2014 v 17:25 | Reagovat

Moc hezké :-) fakt mě to bavilo, jen tak daal

2 Vaness . Vaness . | Web | 18. ledna 2014 v 17:52 | Reagovat

Já na povídky nejsem , ale jesli tě to baví tak určitě piš dál :)

3 Andee Andee | Web | 18. ledna 2014 v 18:31 | Reagovat

Kočko, moc chválím a obdivuju odvahu, vím, že první krok je nejtěžší a odteď už to bude čím dál snadněji :-)
Nemáš se vůbec čeho bát. Píšeš pěkně, čtivě, závidím ti délku, která čtenáře neodradí :-) líbí se mi střídání pohledů, taky jsem tak několik dílů napsala, ale to už bylo později když jsem všechny znala, takhle v začátcích to chce odvahu abys správně nastínila charakter postavy ale když se to povede, je to super protože to líp uvádí do děje :-) a víš co? tobě se to povedlo ;-)
pak se mi taky líbí ty návraty do minulosti, doufám, že budou častěji ;-) a když jsem si k tvému psaní vzala jídlo, je to znakem, že se mi to líbí - snad kvůli tobě ještě neztloustnu - což ovšem neznamená, že nechci pokračování, šup sem s ním :-*

4 the lizz. the lizz. | Web | 18. ledna 2014 v 18:43 | Reagovat

moc pěkně píšeš!:)) držím palce,abys teda tu knihu dopsala:)

5 Andee Andee | Web | 18. ledna 2014 v 18:48 | Reagovat

Tak, když jsem ukojila tvou potřebu reakce (pokud tedy funguješ jako já která z každé vřískám a poskakuju)) a snad i trochu snížila tvé nervy, vrhám se na odpověď: přesně v takovouhle reakci jsem doufala :-) těší mě, že ti to přijde čím dál lepší, já mám na své favorizované kapitoly jiný název, ale to jen proto, že jsem jaksi stejně jako A. zamilovaná to toho svého kreténa... stalo se ti to taky někdy?? ;-) a ne, nevyhne se tomu, ale... nic víc neřeknu, akorát to, že ten konec vás poněkud... vyšokuje, ačkoli víte, že následuje ještě sedm dalších dílů xD

6 Andee Andee | Web | 18. ledna 2014 v 18:49 | Reagovat

*opr. ne název ale názor xD

7 Andee Andee | Web | 18. ledna 2014 v 23:33 | Reagovat

Neboj, to bych ti nikdy neudělala, navíc vím, že píšeš poutavě už z té nemravné ukázky ;-) těší mě, že ti na mém názoru záleží, ale ani to, že taky píšu neznamená, že o tom tolik vím ;-) ovšem taky radši čtu názory těch co ví o co go :-D taky občas píšu kratší a delší, jak se hodí :-) ano, že je to o Kat a Susan mi došlo hned, celou dobu jsem hltala každej detail co jsi o svém psaní zmiňovala :-) tak to se budu těšit ;-) kdy dáš další díl?? (ach, kolikrát jsem tohle už sama četla... miluju paradoxy xD)
taky jsem měla naivní dobu, kdy takováhle láska byla mojí vysněnou, ale samotný příběh A. mě z toho vyléčil, napsala ho totiž mýma rukama sama a evidentně byla méně naivní než já xD
moc kluků psát neumím, jednak celkově nesnáším zbytečné postavy takže už jich moc nepřibyde a hlavně když s nima nepočítám do budoucnosti, nemá pro mě smysl jim moc vymýšlet "život", takže jsou v podstatě nudné a nikterak milované (schválně jestli jednu takovou v průběhu mého - jejího - příběhu objevíš) xD ale víceméně ano, ideální kluk moc sympatický není, už jen proto, že ideální kluci nejsou - a když, je s nima nuda xD

8 Berry Berry | Web | 19. ledna 2014 v 14:54 | Reagovat

Veľmi sa mi páči nápad tohto príbehu.Akože jasné,žiadny nie je zatiaľ viditeľný,ale proste páči sa mi tá ,,war" medziFrancúzmi a Američanmi :D A toto spred 25 rokov,si urobila skvele. Dala by som to ako prolog,alebo niečo také a tú prvú časť s KAth,by som ešte rozpísala najednú dlhú kapitolu,ale páči sa mi to ;)

9 Zoey* Zoey* | Web | 19. ledna 2014 v 15:17 | Reagovat

U veterináře :) áno, tento rok budu maturovat a chci jít dál ;)
Krásný příběh :)

10 Andee Andee | Web | 19. ledna 2014 v 21:16 | Reagovat

Tvůj koment jsem dojatě předčítala své drahé píšící rodince a panovala radost všeobecná xD vážně díky :-*
Krátký?? Ty máš co říkat :-) Kdy bude pokračování??

11 Andee Andee | Web | 19. ledna 2014 v 22:01 | Reagovat

Tak to se budu těšit... dneska by to být nemohlo??? ;-) já bych si to při škole netroufla, je tu málo lidí a vyučování bych vůbec nevnímala xD PS: A. se na intru teda vážně moc líbit nebude xD

12 Andee Andee | Web | 19. ledna 2014 v 22:15 | Reagovat

A ještě na závěr - ptám se všech - ztotžnila ses s názorem A. nebo M.??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama